Hodnocení expozice 4,4′-methylen-bis-(2-chloroanilinu) „MOCA“ na pracovišti novou citlivou metodou biologického monitorování

Pro stanovení 4,4′-methylen-bis-(2-chloroanilinu), běžně známého jako „MOCA“, v lidské moči byla úspěšně vyvinuta nová analytická metoda, která se vyznačuje vysokou specificitou a silnou citlivostí. Je důležité poznamenat, že MOCA je dobře zdokumentovaný karcinogen s prokázanými toxikologickými důkazy potvrzujícími jeho karcinogenitu u laboratorních zvířat, jako jsou krysy, myši a psi.

Před aplikací této nově vyvinuté metody v reálném pracovním prostředí provedl výzkumný tým nejprve krátkodobou předběžnou studii s použitím potkanů. Hlavním cílem této předklinické studie bylo identifikovat a objasnit určité klíčové zvláštnosti související s vylučováním MOCA močí u zvířecího modelu – včetně aspektů, jako je rychlost vylučování, metabolické dráhy a časové okno pro detekovatelné hladiny – a položit tak pevný vědecký základ pro následné použití metody u lidských vzorků.

Po dokončení a validaci preklinické studie byla tato detekční metoda založená na moči formálně použita k posouzení rozsahu expozice MOCA v zaměstnání u pracovníků ve francouzských průmyslových podnicích. Rozsah průzkumu zahrnoval dva hlavní typy pracovních scénářů úzce spojených s MOCA: jedním byl průmyslový výrobní proces samotné MOCA a druhým bylo použití MOCA jako tvrdidla při výrobě polyuretanových elastomerů, což je běžný scénář použití v chemickém a materiálovém průmyslu.

Prostřednictvím rozsáhlého testování vzorků moči odebraných od pracovníků v těchto situacích výzkumný tým zjistil, že hladiny vylučované MOCA močí vykazovaly širokou škálu variability. Konkrétně se koncentrace vylučované látky pohybovaly od nedetekovatelných úrovní – definovaných jako méně než 0,5 mikrogramu na litr – až po maximálně 1 600 mikrogramů na litr. Navíc, pokud byly ve vzorcích moči přítomny N-acetylmetabolity MOCA, jejich koncentrace byly konzistentně a významně nižší než koncentrace původní sloučeniny (MOCA) ve stejných vzorcích, což naznačuje, že samotná MOCA je primární formou vylučovanou močí a spolehlivějším indikátorem expozice.

Celkově se zdá, že výsledky získané z tohoto rozsáhlého hodnocení expozice na pracovišti spravedlivě a přesně odrážejí celkové úrovně expozice MOCA u dotázaných pracovníků, jelikož zjištěné úrovně vylučování úzce korelovaly s povahou jejich práce, dobou expozice a podmínkami pracovního prostředí. Důležitým pozorováním studie bylo dále to, že po dokončení analytických stanovení a zavedení cílených preventivních opatření na pracovištích – jako je zlepšení ventilačních systémů, posílení používání osobních ochranných prostředků (OOP) nebo optimalizace procesních operací – hladiny vylučování MOCA močí u postižených pracovníků často vykazovaly zjevný a významný pokles, což dokazuje praktickou účinnost těchto preventivních intervencí při snižování expozice MOCA na pracovišti.